Globalizace končí, zvítězí jednotná a centralizovaná EU nebo budou hlavní zájmy jednotlivých národních států?

Zaujaly nás vize pana docenta Petra Robejška (Petr Robejšek – Wikipedie), s kterým byl v tisku (hlavně Právo dne 28. 2. 2015, ale i jinde v tisku a na www stránkách) uveřejněny jeho úvahy a vize na téma konce globalizace a nástupu deglobalizace. Dále na téma možné /ne/existence a podoby centralizované EU a nakonec i na téma krize hodnot v současné společnosti a způsobu řešení. Považujeme pohled pana Robejška za vysoce objektivní a nezaujatý, protože ač rodilý Čech, žije již mnoho let v Německu, kde vědecky a odborně s úspěchem působí. Přinášíme jen pár bodů, které nás nejvíce zaujali:

1.    Demokratická debata o politických otázkách?

Debata o politických otázkách je emocionalizovaná. Jednou z důležitých příčin je způsob utváření západní politiky. Mediální a akademické elity zneužívají své privilegium rozšiřovat vlastní názory, aniž by nesly důsledky svého chování. Tyto elity vědí všechno o morálních povinnostech Západu bojovat proti Asadovi nebo Janukovyčovi. Podstatně méně je zajímá, jak ekonomicky a politicky nákladná taková akce může být a jestli přinese žádoucí výsledky. Politici, kteří mylně považují zveřejněné mínění za veřejné mínění, podlehnou tomuto tlaku tím spíše, že vědí, že jinak budou postaveni na „tiskový pranýř“. A potom, když v Sýrii řádí Islámský stát a v částech Ukrajiny dojde k občanské válce, tak se mediální a akademické elity již dávno zabývají úplně jinými „nezbytnými“ tématy.

2.    Islámský stát ohrožuje Evropu!

IS představuje pro Evropu ohrožení. Dává do pohybu masy utečenců, které ohrožují stabilitu evropských států. Ukazuje, jak nebezpečné a lehkomyslné je zpochybňovat vlastní hodnotový systém a nechat si ve jménu "lidskosti" či "tolerance" ve vlastní zemi diktovat pravidla chování někým, kdo do ní přišel jako host. Lidé se cítí ohroženi ve vlastní zemi a takový pocit jako strach nemá, jak známo, nic společného s matematikou. Tedy nezávisí na počtu cizinců, ale spíše na celé řadě dalších faktů. Jedním z nich je mediální obraz islámu. Další ještě důležitější důvod síly této nespokojenosti je po léta rostoucí dojem obyčejných lidí, že se mediální, akademické a politické elity o jejich mínění nestarají, přehlížejí je a dokonce zesměšňují. Tato arogance elit je vzhledem k často mylným závěrům a rozhodnutím elit neodůvodněná, ale i trestuhodná.

3.    Globalizace skončila a čeká nás návrat k národním trhům - deglobalizace.

Globalizace skončila a civilizaci čeká návrat k národním trhům. Globálně viděno, a tudíž i pro Evropu, platí spíše to, že insignie globalizace jako růst zahraničních investic a zahraničního obchodu míří právě opačným směrem. Proti tomu posilují protekcionistické tendence. Také chování jednotlivých vlád – nejenom EU – charakterizují spíš národní egoismy než solidarita či ochota smířit se s dočasnými negativními důsledky volného obchodu v naději na dlouhodobé zvýšení vlastní konkurenceschopnosti. Tak dlouho se politici na tak nejistý výsledek neodváží čekat. „Zásluhou“ energetické politiky EU jsou navíc státy nuceny hledat vlastní cesty pro zajištění zásobování energií. A úplně nejdůležitější je dle mého názoru trend k podpoře domácího průmyslu, zčásti posilovaný tím, že se podnikatelům již v některých odvětvích nevyplatí „levná“, ale méně kvalitní výroba v daleké cizině. A to tím spíše, že po celém světě najdete řadu konfliktů, které tou či onou formou – kupříkladu při transportu – komplikují spolehlivost dodávek.

4.    Posilování jednotné EU nebo národní trhy?

Nejde jenom o to, že dochází k návratům na národní trh. Zahraniční zbožní výměna tím samozřejmě nezmizí. Podstatnější je to, co jsem uvedl na začátku své odpovědi. Energie, dynamika a výnosy globalizace slábnou, její ekonomické, sociální a politické náklady tak relativně a mnohdy i absolutně stoupají. To souvisí se dvěma skutečnostmi. Výnosnost globální „economy of scale“, tedy možnosti někde jinde to dráže prodávat, se oslabuje. To souvisí především s tím, že praktické vyvrácení víry v to, že ekonomický růst je nekonečný, je západním zemím den ode dne blíže.

5.    Krize hodnot.

Západní společnosti a s nimi i ta naše vykazují již delší dobu příznaky dekadence. Moje soukromá definice dekadence zní takto: Dekadentní je ta společnost, která upřednostňuje toho, kdo její normy porušuje, před tím, kdo je dodržuje. Dobře je to vidět na hodnotě tolerance. Ve společnosti, která je svým hodnotám věrná a nezpochybňuje je, znamená tolerance přiměřený způsob reakce ha hodnoty jiných společností. Ve společnosti dekadentní vede tolerance ke zpochybnění vlastních hodnot ve prospěch jakýchkoliv jiných. Tolerance je tak trojský kůň v západní společnosti. Západní intelektuální elity našly jakési zvrácené potěšení v tom, zpochybňovat význam tradičních hodnot, jako je rodina nebo národ, a neúnavně vyhledávají další a další objekty a možnosti, jak stávající hodnotový a normativní systém rozmělnit. Elita tak nejenom dělá pravý opak toho, co je její společenská úloha, ale navíc zobecňuje svůj vlastní intelektuální a hodnotový zmatek v údajně celospolečensky platnou koncepci takzvaného postmodernismu. Ten hlásá naprostou rovnost a tím i nezávaznost všech hodnot. Východiskem je, aby si elita konečně uvědomila, že její úlohou není nezávazné řečnění, nýbrž stabilizace vlastní společnosti.

6.    Řešení nejen pro ČR - zcela nově koncipované politické subjekty....

Řekl bych, že až dojde ke zklamání občanů z hnutí ANO, tak se otevře prostor pro nově koncipovaný politický subjekt. Pouze prvoplánově zažíváme krizi politických stran. Fakticky se jedná o krizi dosud používaných způsobů vládnutí. Umím si představit, že existuje prostor pro takový stranický subjekt, který by dokázal zformulovat modernější a realitě přiměřenější metodické přístupy k řešení politických problémů a k vládnutí vůbec. A kdyby se mu podařilo svou koncepci věrohodně sdělit občanům, tak by mohl představovat skutečnou alternativu.

Dropbox - Petr Robejšek-Západ nedocenil možnosti Ruská, vůdci rozhodují lehkomyslně, Právo 28.2.2015.pdf