Green Deal není vědou, ale jen obtížně uvěřitelnou ideologií - Ladislav Henek, Miloslav Klas

Green Deal není vědou, ale jen obtížně uvěřitelnou ideologií

Autoři: Ladislav Henek, Miloslav Klas

měsíčník TO, březen, 2024

článek ke stažení zde

ZEMĚDĚLEC, AGRONOM A MANAŽER MILOSLAV KLAS: GREEN DEAL NENÍ VĚDOU, ALE JEN OBTÍŽNĚ UVĚŘITELNOU IDEOLOGIÍ
SITUACE SE ZAČÍNÁ PODOBAT FEUDALISMU NEBO FAŠISMU

Zemědělci v celé Evropě se bouří proti národním vládám, ale především proti ideologii Green Dealu. Mají k tomu pádné argumenty, kterým by bylo dobré naslouchat. Jedním z protestujícíh byl Miloslav Klas, agronom a ředitel zemědělské firmy.

Proč jste se vy osobně zúčastnil protestů zemědělců proti vládě a Green Dealu?
Protože považuji za zcela nezbytné zaujmout pravdivý postoj k mezním událostem a stavům, což pro mě znamená vyjádření zásadního nesouhlasu se zemědělskou politikou naší současné vlády ČR a zemědělskou politikou Evropské unie (EU). Nejen zemědělská politika EU je symbolizována ideologií Green Dealu (GD). Zemědělská politika u nás je symbolizována naprostým nezájmem a rezignací vlády a současné vládnoucí garnitury na potravinovou bezbečnost obyvatel České republiky.

Jaká byla vaše hlavní osobní motivace?
Na světě se již pohybuji více než 65 let a dosud mi byl zachován obyčejný selský rozum a paměť všeho prožitého a poznaného. Vždy s určitým předstihem, možná nadhledem si dokážu představit, co asi s jistou pravděpodobností nastane či nastat může. Někdy mám potřebu tyto představy, někdy i velmi chmurné, s předstihem sdělovat a řešit v rámci svého socio-ekonomicko-profesního okruhu.
Motivací je mi nevyslovené přání prospět ne sobě, ale podle možností
* jakkoli někdy jen velmi omezenných
* také dotčené skupině či množině mého podniku, jiných podniků nebo celého oboru profesních zemědělských kolegů. Řeším sice jen lokální problémy - podnik, obec, kraj, republika, české chmelařství, české zemědělství -, ale vždy se to snažím zasadit do globálního kontextu.

To znamená mít široký rozhled. Současní politici někdy vykreslují zemědělce jako poněkud jednodušší lidi, kteří právě takový širší rozhled nemají...
V zemědělstsví se setkáte s mnoha problémy.Kdykoli se s nimi setkám, snažím se vždy používat vědecký, odborný přístup a současně si tím ověřuji platnost či neplatnost momentálně vládnoucích ideologií, prezentovaných žel bohu, zase jako by to byla nějaká zcela nezpochybnitelná dogmata. Dříve to byla ideologie marxismu, posléze ideologie zcela svobodného trhu, nakonec ideologie GD a údajného dobra planety Země.
Mimo jiné mne stále velmi baví jako pracovní metoda matematika a statistika, agronomie, zejména chmelařství, ekonomie, řízení a motivace lidí, sociologie a nakonec i historie, což je trochu soukromý koníček, a trochu i právo.

Zmínil jste Green Deal, to je pojem, který slýcháme snad už každý den. Co si o této ideologii myslíte?
Nejdříve jsem GD nevěnoval moc pozornosti, některé jeho výstřelky, excesy jsem považoval za nějaké náhodné chyby v Matrixu. Každý nenáhodný, speciálně biologický nebo i ekonomický systém pracuje na základě zákona velkých čísel s jistou pravděpodobností a nutnou, statisticky danou chybovostí. Jenže chybovost systému GD začala narůstat, a bylo tedy potřeba podrobit GD kritickému zkoumání a ověření platnosti jeho základních postupů a údajně nezpochybnitelných zásad.

Je Green Deal založen na vědě? Nebo je to, jak říkají kritici, spíše politická ideologie?
Ideologie a věda nejsou vždy v protikladu, někdy se mohou i doplňovat. Například největší současní vědci z oboru matematiky, astronomie tvrdí, že čím hlouběji poznávají zákonitosti a uspořádání vesmíru, tím více nemohou vyloučit, ale zatím ani prokázat existenci Boha či nějakého vyššího záměru. Protože vše funguje tak nějak nenáhodně, jako by to bylo opakem absolutního chaosu a náhod. Existující vesmír je prý až tak dokonalý, že to nelze považovat jen za nějakou náhodu.
Chci tím říct, že dosud lidstvu známé ideologie jsou založeny z mixu části víry v určité danosti, skutečnosti, morálních kodexů a z jisté části z pragmatismu, zájmů nebo i vědy. Slovy kriminalistů tvoří podstatu ideologií vždy určitý příběh, legenda, která je více či méně uvěřitelná, ověřitelná a její nositelé se s ní mohou a chtějí ztotožnit. Je zde tedy určitá míra (ne)dokazatelnosti a (ne)ověřitelnosti tvrzení a základů ideologie. Ideologie tedy může být tak trochu pravdivá, ale i nepravdivá. Ideologie obsahuje vždy určité regulativní, direktivní prvky pro její vyznavače, o kterých se nediskutuje, které se nevysvětlují, berou se za jakousi danost a někdy jsou i poměrně kruté.


A jak je to tedy s Green Dealem a jeho vědeckostí?
Rozdělme si to. Věda a vědecké poznatky musejí být kdykoliv, tedy opakovaně, kýmkoliv - a to samozřejmě i oponenty - dokazatelné a ověřitelné. Tvrzená či nalezená skutečnost, vědecký poznatek buď platí, nebo neplatí. Být vědecký znamená být pravdivý, přičemž pravda není relativní pojem. Pravda je vysvětlení skutečnosti v určitém čase a prostoru.
Ideologie má přesvědčovat v uvěření v něco, co je v podstatě propracovaná soustava názorů, hodnot s vysvětlující (apologetickou) a současně ofenzivní, tedy útočnou, asertivní, akviziční funkcí. Jsou zde zejména definovány politické, hospodářské zájmy, cíle určité skupiny lidí, jak by měly být nebo musejí být dosahovány a popřípadě regulovány.
No a Green Deal neobstojí jako vědecká hypotéza či zjištěná skutečnost. Jeho základní paradigmata jsou vědecky neověřitelná a jsou mezi sebou někdy v naprostém logickém rozporu.

Můžete být konkrétní?
Například zásady a pravidla GD pro zemědělce a lesníky stanovují, že se zemědělství a lesnictví podílí na emisích CO2 přibližně z 24% celkových emisí na Zemi. Ale autoři zásad GD a současně jeho apologeti a hlavní ideologové (IPCC Intergovernmental Panel on Clima Change, Mezivládní panel pro klimatickou změnu) něco občas opomenou.
Třeba započíst do celkové bilance CO2 nebo uhlíku podíl fotosyntézy v zemědělství a lesnictví. Toto opomenutí IPCC není naším zjištěním, ale nezávislým vědeckým výzkumem potvrzenou skutečností (Frankelius P., 2020 - Návrh přehodnocení zemědělství v rámci klimatických výpočtů), což lze demonstrovat následným dílčím poznatkem.
Fotosyntéza je základní proces pro vytvoření a zachování života na Zemi nebo na jiné planetě založené na bázi života na základě uhlíku. Při fotosyntéze rostlin se tvoří z vody (H2O) a kysličníku uhličitého (CO2) kyslík (O2) a energeticky bohaté sloučeniny, polysacharidy za účasti energie Slunce a slunečního záření.
Ve zkratce:
6 CO2 + 12 H2O C6H12O6 + 6 O2 6 H2O



Respirace - dýchání - je opakem fotosyntézy. Dýchat musí valná většina biologických organismů na Zemi. Při dýchání, respiraci, získávají biologické organismy energii pro svůj život na Zemi. Energie z energeticky bohatých polysacharidů, cukrů se opět uvolňuje na původní komponenty. Opět ve zkratce:
C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O CO2 + 12 H2O

Jestliže údajně vědecké poznání GD tyto naprosto zásadní skutečnosti, dokonce dva základní procesy a zcela nezbytné podmínky existence života na bázi uhlíku na planetě Zemi, opomene, pak je zřejmé, že Green Deal není vědou, ale jen obtížně uvěřitelnou vírou, málo přitažlivou ideologií.
Pak už nás tedy nemůže překvapit, že ideologie GD regulativně omezuje proces fotosyntézy, tedy zachycování onoho údajně nebezpečného CO2 rostlinami, například:
- příkazy nepěstovat nic - úhor, nezachytí se žádný "nebezpečný" CO2
- omezení vstupů hnojiv, pesticidů, čím menší výnos plodin, tím se zachytí CO2 méně
- příkazy "bezzásahovosti" v lestnictví - to znamená kombinaci nepěstování ničeho a omezení, příkladem je Národní park České Švýcarsko
Green Deal tedy není a ani nemůže být vědou, může být jen ideologií s regulativními a direktivními prvky a vzorci chování. Základním hodnotovým, morálním paradigmatem GD má být údajně "dobro planety Země", které však opomíjí některé základní existenční požadavky biologických organismů na Zemi. Velká část lidstva na Zemi se přitom s touto ideologií a její realizací zcela nebo z větší části odmítá ztotožnit.

Mluvíte o nevědeckosti, o direktivách. Má Green Deal totalitní rysy? Pokud ano, tak jaké?
Ideologie Green Dealu považuje za zásadní negativum vše, co uvolňuje CO2, tedy v podstatě uhlík (C), aniž by C současně zachycovalo. Což je zejména člověk, lidstvo a moderní společnost s ekonomikou založenou na uvolnění energie z fosilního C. Ideálem je lidstvo a společnost založená výhradně jen na fosilním C - co se ten daný rok urodí, to je možným zdrojem potravy a energie z C. Negativem jsou zejména hospodářská zvířata, skot, prasata, slepice. Nejlepší strava lidí je tedy podle této ideologie rostlinná, ne masitá.
Lidí je dle ideologie GD spíše zbytečně mnoho, lidstvo je "přemnoženo" a jeho počet by měl být jistým způsobem "optimalizován". Ekonomika společnosti založené na zákazu fosilního C je realizovatelná jen jako varianta na společnost známou z dějin jako období do průmyslové revoluce, tedy asi do roku 1800, tedy do začátku těžby fosilního C (uhlí, ropa, plyn). Využitelné zdroje Země jsou tedy podle tvrzení ideologů GD na úrovni přibližně roku 1800, zdrojů je tedy málo a lidí mnoho.
Podobnou tezi razil v minulosti T.R.Malthus, který již v roce 1798 (Esej o principu populace) tvrdil, že produkce potravin roste aritmetickou řadou. Tento dramatický nepoměr - jak tehdy tvrdil - lze údajně vyrovnat pouze sociální nespravedlností a omezením, jako jsou třeba války, epidemie, řízená reprodukce, kastovní systém. Vzniklo tak malthuziánství jako ideologický a ekonomický směr.
Z něj se pak vyvinula v průběhu let 1800-1900 rasová ideologie, eugenika - důvodem bylo obhájit nerovnosti lidí, potlačení lidských zdrojů. Kolem let 1960-1970 se rozšířilo neomalthuziánství v podobě environmentalismu (Římský klub, Meze růstu 1968-1972) s požadavkem populační kontroly, kritikou vědeckého pokroku a racionalismu. Důraz je kladen na globální systém přísné regulace, kontroly pod vedením globální oligarchie.
Na straně jedné má existovat většinový globální národ chudých (zdroje nejsou) a na straně druhé pak menšinový globální národ bohatých (zdroje jsou). Podstatné je, že neomalthuziánství v nové podobě environmentalismu nevěří v lidský rozum a jeho schopnosti řešit jakékoliv nové problémy. Nositelem ideologie environmentalismu jsou globální korporace, z nichž se tvoří nová vrstva aristokracie. Společnost má směřovat v trvalému, dědičnému uspořádání statusu aristokracie a na právech a potřebách trvale dědičně omezených poddaných, což je vlastně neofeudalismus.
Pro prosazení tohoto stavu je potřeba značná represe, a proto novodobé společenské uspořádání sází na spolupráci represivních složek s korporacemi pod řízením nové aristokracie. Situace je tak podobná fašismu nebo feudalismu, vždy však s nutnými, pro existenci systému nezbytnými totalitně-represivními prvky.

Může vést důsledné uplatňování ideologie Green Dealu i k nedostatku potravin, jak také od protestujících zemědělců zaznělo?
Z dříve uvedených skutečností plyne, že nedostatek potravin vznikne jako plánovaný cíl i prostředek k realizaci GD a nakonec také možná i jako nezamýšlený důsledek GD.

Jak by to mohl Green Deal způsobit?
Jednoduše. Představme si, že přesně podle příkazů GD snížíme osevní plochy zemědělské půdy na Zemi o 30 % (to bude úhor) a na zbytku plochy snížíme intenzitu výroby asi taky o 30 %. Snížíme tam hnojení, snížíme ochranu rostlin proti škůdcům a chorobám. Samozřejmě také zrušíme chov skotu, prasat, slepic, všechny chovy přece produkují nežádoucí CO2! Takže výroba potravin klesne obratem u rostlinných produktů na 49 % nynějšího stavu a u živočišných produktů na 0 % současného stavu.
Ač v souladu s nejlepšími zásadami GD a údajně nejlepším zájmem planety Země, vše dle oficiálně platné ideologie GD dle EU, nastane na Zemi nedostatek potravin a snížení počtu obyvatel Země. Jevy jako hladomory, války, občanské nepokoje, revoluce budou jen doprovodnou formou děje redukce počtu lidí na Zemi.

Znamenalo by uplatnění Green Dealu, že by Evropa nebyla potravinově soběstačná a potraviny by bylo nutné dovážet?
Evropa, lépe řečeno některé její státy nebyly a nejsou ani dnes soběstačné ve výrobě potravin. Namátkou jen vzpomeňme hladomory v Irsku kolem let 1845-1849 a jinde. Je také nutno zmínit válečné roky 1914-1918 a 1939-1945, kdy obecně panoval v Evropě nedostatek potravin a přídělový systém. Z toho vznikl systém současného zemědělství a zemědělské politiky EU, která by měla případným nedostatkům předcházet. Zejména tím, že vytváří nutné rezervy pro případ krizových stavů, jako jsou války, neúrody, epidemie, přírodní katastrofy. S dovozy potravin v případě krizových stavů tedy v EU původně nebylo počítáno. Soběstačnost EU ve výrobě potravin je dnes průměrně na 101 % samozřejmě že nám chybějí nutné rezervy ve výši asi 10-20 % pro případné krizové stavy.
Zvláštní kombinaci ideologie GD na jedné straně a ideologie takzvaného volného trhu na straně druhé vidíme však v EU dnes - je to teoreticky jakoby neslučitelná kombinace restrikce/redukce zemědělské výroby potravin na teritoriu EU vlivem GD na straně jedné a současně intenzivních "tržních" dovozů i nekvalitních, nezdravých potravin z teritorií, která nevyznávají GD, na straně druhé.

Jaké dovozy máte na mysli?
Jsou to dovozy z Jižní i Severní Ameriky, Afriky, Indie, Ukrajiny, Ruska, kde neuplatňují zásady GD. Tyto dovozy nahrazují sníženou výrobu potravin EU na cílový stav asi 49 % dnešní úrovně, která již je (a v rozsahu snížení výroby potravin vlivem GD i bude) nahrazována (zatím) dovozy z teritorií, kde není uplatňována ideologie GD. Můžeme si samozřejmě položit otázku, co budeme v EU dělat, když lodě s potravinami z Ameriky, Afriky apod. nepřiplují, nebo na Ukrajině vybuchne další atomová elektrárna jako v roce 1989 v Černobylu.
Vysvětlit nám tak zásadní věc ovšem nepovažuje nikdo v EU za nutné. Proto je ideologie GD v kombinaci s ideologií volného trhu ve skutečnosti jen konfliktem zájmů určitých finančních skupin a současně bohužel smutnou erozí, destrukcí morálně volních vlastností a z toho plynoucích negativních jevů, jako zaprodanost cizím zájmům, odcizení, úplatnost, rezignace, zrada, kterých se dopouštějí výkonné a volené politické orgány EU. To způsobuje velmi oprávněnou a důvodnou nedůvěryhodnost, pochybnosti nejen o ideologii GD, ale současně i vůči jejím apologetům, nositelům a realizátorům. V EU i mimo ni.



Co si vůbec myslíte o změnách klimatu? Boj proti nim je bezesporu ústřední hnací silou většiny evropských úředníků a politiků. Alespoň to tedy na veřejnosti tvrdí...
Jsem přesvědčen, že klimatická minulost, přítomnost a budoucnost planety Země je činností nebo vůlí lidstva neovlivnitelná. Za podstatné faktory, které určují vývoj klimatu na Zemi, můžeme považovat činnost našeho dosud hlavního energetického zdroje - Slunce. Pak mají další vliv faktory, které způsobují pomocí meziplanetárních vlivů na Slunce v minulosti, současnosti i budoucnosti detekovatelné, predikovatelné cyklické periody v energetické činnosti Slunce. Další vliv má i vzájemné postavení a vzájemné silové působení Slunce a Země a celé sluneční heliocentrické planetární soustavy. Na sluneční planetární soustavu působí i síly ostatních neheliocentrických planetárních soustav. Tyto skutečnosti byly ověřeny opakovaně jak v rámci výzkumů v ČR, tak i ve světě.
Boj proti klimatickým změnám činovníků a politiků EU má tedy asi takovou cenu a efekty, jako kupříkladu když si stavěním soch Moai na Velikonočním ostrově, pyramid v Egyptě nebo u Aztéků a Inků vládnoucí oligarchie udržovala moc a současně žádala božstva o přízeň počasí. Dnes jsou stavěny ve jménu novodobého božstva Green Dealu současné symboly moci, víry a útlaku, symbolizované větrnými a slunečními elektrárnami.
Což znamená  tehdy i dnes neřešení skutečných problémů a potřeb států a civilizací, směrování vždy jen omezených zdrojů do zbytných, zástupných ideologických mocensko-kultovních symbolů. V historii i dnes následuje vždy dříve či později kolaps státu či civilizace. Kolaps civilizace někdy neznamená nutně její zánik, ale může být novým začátkem na jiné, zdrojově efektivnější úrovni civilizace, což perfektně reflektují vědecké práce českého archeologa a egyptologa Miroslava Bárty.

Je mi záhadou, že by si všichni ti nadšení zastánci Green Dealu vůbec neuvědomovali dopady, které může tato ideologie mít. Přičemž některé dopady mohou být i katastrofální, pro evropskou civilizaci až osudové. Co se stalo?
Je možné to vysvětlit třeba na následujícím příkladu. Evropská unie nebo USA potřebují z nějakých důvodů uzákonit v našem parlamentu, že 2+2=5. Existuje však množina poslanců, kteří s tím za žádných okolností nebudou souhlasit, ovšem mají u nás sílu, řekněme 33%. Na opačném spektru existuje jiná množina poslanců, kteří tomu věří, a má také sílu 33%, a ti souhlasit budou, protože jejich vláda to chce a o vládních povelech se nepřemýšlí. zbylá množina poslanců má sílu 34% a sice ví najisto, že 2+2 není a nikdy nebude 5, ale vždy jen 4. Jenže když to EU nebo USA potřebují, tak jim vyhovíme, protože oni to s námi myslí vždycky dobře. No a taky to znamená dobrý byznys, mnohdy přímo pro dotyčné poslance nebo jejich blízké okolí. Takže výsledkem bude, že ve Sbírce zákonů ČR vyjde zákon, že 2+2=5, neboť se pro to svobodně, dobrovolně usnesla skupina 33%+34% = 67% poslanců Parlamentu ČR. A přesně tak je to u nás s Green Dealem.

Ten příklad není z mé hlavy, je uváděn v pracích významného českého ekonoma a vizionáře Petra Blahýnky. Zdá se mi přiléhavý, výstižný a bohužel naprosto reálný.




MILOSLAV KLAS
Ročník 1959, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, obor FYTO (dnes ČZU), poté následovala vědecká příprava VSŽ Praha (obdoba dnešního Ph.D.) dálkově při práci v Zemědělském družstvu Chrášťany, kde působil od roku 1983. Po roce 1989 stále působí na stejném místě, nejprve v soukromých společnostech, nakonec v rodinném uskupení zemědělských podniků Agroscience s.r.o., Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o. Z Agronoma se vypracoval na ředitele podniku. Říká, že práce je mu životním koníčkem, který by mohl dělat třeba i zadarmo.